Ty naše milovaný korporáty dávaj práci tólika lidem. Někdy pod jednou střechou pracuje pomalu maloměsto. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Takže proč to není takový terno, když děláš v molochu?
Dopravních spojů tam k vám jezdí hafec. Razíš ze svýho konce světa, přesed sem, přesed tam. A už se blížíš. Z druhýho přesedu chodíváš co ráno pěšmo , abys taky trochu pofackoval kondičku. Dneska si ale říkáš, že je docela kosa, takže dobíháš bus. Popojedeš.
Tos ale neměl dělat kámo! Proč? Jede to ve špičce a jsou to sice jen čtyři bloky, ale vono jaksi všechno stojí! A až moc lidí sedí a stojí s tebou v tomhle jednom malym busu. To chceš!
Běžně to chodíš 15 minut… za tu dobu jsi teď na první zastávce ze tří, tak se rozhodneš zbytek dojít. Podél cesty vidíš trčet kolegy, co se šinou pěkně v teple auty. Jako parkoviště máte, ale všichni se nevejdou…
Pecička, když se všichni v podobnejch hodinách úporně snažíte, co vám síly stačej, dostat na to jedno jediný místo.
Bereš to rychle, vopotil ses. Nenaděláš nic. Ale mohls jet taky autem a trčet ještě někde na cestě. Thanks, but no thanks.
Prostě i se supr spojením do vašeho vobr-baráku to někdy zabere věčnost. Sockou je to často zážitek, autem prakticky vždycky.
…
Konečně si tu a můžeš si vydělat na svůj denní chléb. Když už se sem jednou dostaneš, vůbec se ti nechce pryč. Zvlášť teď v zimě je tu příjemný teplo, wi-fi a všechny další moderní výdobytky a nutnosti.
A že nejste žádná prťavá agoška, krámek ani malá továrna! Jste korporát! Máte jeden-nejeden barák. A placka nebo mrakodrap, nabeton je to ledová architektura at its best.
Zázemí tu ale fakt nemáte blbý. Je tu sice milion oupnspejsů, strohejch šedivejch zasedaček (kde klimoška drží tempo v létě, v zimě) a prázdnejch manažéro kanclů, ale jinak?
Máte tu bufáček, závodku, pár kanclů vypadá jak bejváky, a třeba se namene i tělocvična, kde se můžeš protáhnout, zajógovat si…
Kolem oběda musíš něco pokoupit, poslat? Neboj. Jste zakousnutý skoro do samýho centra města: pošta je tu za rohem, úřad za dvěma. A mimo špičku se takhle přes poledne dá popojet i do nákupáku. Juch!
A nonstop tu jedou i automaty (jako ne ty střelné, ale ty plné sacharidů), ty úžo skvělý kávomaty, sladkomaty. Jinak jsou tu ještě co by kamenem školka, škola i nemocnice. Chybí tu už jen ta porodnice a krchov kámo.
Jo a určo i u vás frčí spousty kroužků (jak ve školce): kromě jógy a různejch kurzů, tu jedou pilátesy aj. hopsání. A v čítárně někdy geekové po práci vytáhnou šachy, karty, deskovky…
…
A že dneska jedeš jako fretka, oceňuješ tu tu skvělou vybavenost. Jenže po jistý hodině je všude zamčeno a zhasnuto. Takže véču ani bagetku už koupit nestíháš. Ještěže tu ale máte kuchyňky s ledničkama. Rozhodneš se je vybrakovat. Někomu prostě ujíš. Pak to koupíš. Možná.
Jíš cosi zdravýho z krabky a koukáš ven. Tam už je tma tmoucí, nikde kolem se nesvítí, tady totiž nikdo kolem nebydlí. Tady se korporuje. Post-industriální čtvrť. Ne-místo. Prázdnota. Kde ani čokl neštěkne.
Dneska večer program nemáš, práci jo… takže zpátky ke strojům a šup dodělat, co je potřeba. Máš klid, nikdo tu po půl devátý není.
A padla! Šineš si to v 11 na vrátnici a tam nikdo. Turnikety vypnutý, tak je přeskočíš. Ale hlavní točka-dveře stojí a ty nikam nemůžeš! Dojdeš na recepci, nadatlíš číslo a voláš. Doufáš, že někoho seženeš a pustí tě.
Zkoušíš to 20 minut a pak se rozhodneš vrátit do kanclu. Co už. Uděláš si fajn večer, připojíš noťas k mega-telce v zasedačce s gaučem a u zápasu počkáš. Nebo si možná dáš i sprchu. Užs tu jel nocovky, jsi zvyklej…
Vlastně je to tu supr, tady by každej bydlel rád. Tady máš totiž všechno, že bys už nikdy nikam nemusel. A ty dneska ani nemůžeš. Nikdo ti to furt nezvedá, ale jsi v poho. Dokonce už jen tupě koukáš na zápas, užíráš oříšky, piješ kolu a ztrácíš se. Kterej že to vůbec byl dneska den?
Všechno po ruce a někdy se ti ani nechce pryč? Ale notak!
Nejsi křeček v terárku, občas šupky domů. A sežeň si život.
#korporát #truestory #all-inclusive #nonstop