Pod těžkou palbou mejlů

V dnešní době seš slušně ostřelovanej kvantem komunikace. Co den. Popravdě? Většinou to už ani nestíháš číst. Občas se to ale uklidní. Jenže ty tý náhlý změně už stejně nevěříš. A dobře děláš!

V posledních dnech pěkný peklíčko. Co dnech… týdnech! Projekty se končí a začínají, všichni šíleli a šílí. Dál a dál.

Přijdeš ráno trochu pozdě a on je… klid?! Co to? Žádné mejly ze včera v odpověď, žádná nová zadání. Zero, zip, zilch, nada!

Tak teda asi klid? Teda klid – ostatní šílejí furt pryč, ale ty můžeš zvolnit. Hned to ale hlásit nebudeš, že jo. Divný ovšem je, že nikdo ani nepíše díky nebo nemění zadání, neposílá nový… Takže si ordinuješ trochu nudy, něco kafe a hodně pohody.

Kontroluješ instalace a restartuješ. A nic. Nepřečtených: 0. Furt ta nula. Tak iniciuješ oběd, kolegové zprvu nechtějí, ale vzdávají to, je toho prostě moc. Přemýšlíš, že se odpo zmíníš, že máš trochu volnějc. Takovej ty seš. Týmovej hráč, pilnej skautík.

…

Obídek klasika, šílení, fronty, shon. Po óčku kafíčko, sedáš a v autluku je kolik nových mailů? Celkem 0. Slovy nula. Začínáš být hodně nervózní… A v tom boss, jestli můžeš něco převzít. A ty že jasně šéfe.

V tom vyskakuje jako top priorita balíček aktualizací. Nepřemýšlíš, klikáš na to. Konečně! Chvíli to chroustá. Je to tady. Nepřečtených mailů? 85! Jakože cože!

A ty musíš zrovna teď na schůzku a víš, že s tím návalem máš už teď půlden zpožďo. Fakyt! Fak dys šyt a kurva! A samo že nikoho posranej kiks tvýho autluku zajímat nebude. Supr.

…

Sedáš k tomu po schůzce, nadechuješ se a začínáš to číst: všichni se domáhají tvejch reakcí, názorů, výsledků (reportů, výpočtů, grafiky, textů – prostě toho, co běžně rychloobrátkově lifruješ, jak na běžícím pásu).

Makej, makej, makej! Večer si přece slíbil, že s kámošema zajdeš do hospy! Ale tys do ní stejně tolik nechtěl, viď že ne? Smolík.

Tááákže postupně, kámo ale, ty to dáš. Jenom 93 mejlů? Chillax!

• 27 jich je vlákno chválíme se za projekt (don`t care)
• 36 mejlů je další vlákno (jenom za dopoledne!)… jedeš odspoda, skenuješ info a zjistíš… že se vyřešilo NIC?!
• 13 mejlů je hromadka, kdy někdo obeslal půl korporátu, takže nečteš a dáváš rovnou ignór
• 4 mejly jsou technický – byla chyba, opravili jsme ji, chyba přetrvává, opraveno už doopravdy (tak určitě!)
• 3 mejly jsou top prioritní urgenty, ale jen to prolítneš a hledáš čas a zjišťuješ, že ses měl ozvat do XY hodin a už je… už jsou 4 odpoledne, ták nic, je to v ouklendu
• 2 mejly od šéfa… to počká, protože někam zmizel a ty pokyny bez souvisu smysl moc nedávaj – zeptáš se ho pak naživo
• 2 mejly úplně mimo mejlová vlákna, protože někdo přepisuje předměty – ale jsi jen v kopii, takže ignór
• 1 mejl je odpověď na report… koukáš, že se někdo ozývá po čtvrt roce, takže to určo počká… a když ne? tak ne.
• 1 mejl od top manažerky, žes neposlal cosi, hrkne v tobě – můžeš se ale vymluvit (že ji to nezajímá, je ti jasný)

To všechno by byla pohoda, jenže 5 mejlů jsou nový a dost složitý a náročný zadání?! Kvalitka. Právě teď potřebuješ začínat hafec fungl novejch věcí. To chvíli zabere…

Ááá +1 novej – prej „ohodnoťte, jak jste spokojení s technikou“ a ty si říkáš, že jim to osolíš a klikáš na odkaz formuláře. Nefunguje… Pár vteřin na to přijde omluva a prolink – klikáš – a prohlížeč hází jen „Stránka nejde načíst.“ Bože!

…

Mejl. Mejl. Mejl. Samej mejl! Odpovídáš. Úsečně. Co to dá. 

Je šest. Na hodinku to ještě máš. Vyřizuješ, doposíláš, reaguješ na nový zadání a timingy, předesíláš svý alokace, možnosti. Jedeš jak fretka.

A je po sedmý a ty klapeš, hospodu stíháš jen se sakra „drobným“ zpožděním. Dobrý! Ještě koukáš pro sichr, jestli všechno odešlo… a zjišťuješ, že ti poslední hodinu a půl mejly vůbec neodcházely? 

Tak to už je ovšem ale problém tvýho zítřejšího j! A dneska? 

Dneska už se jen opiješ. Jak procházíš potemnělým korporátem, přemýšlíš, jak moc je to never-ending story. Sotva se vždycky přiblížíš tý nule mejlů, hned v dalším okamžiku…