Hejbejte se, vy škatulata

Že by si chtěl to svý místečko v korporátu trošičku zútulnit každej, to je skoro loženka. Nebo? Asi jo. Jo? Tak na to rovnou zapomeň! A mimochodem, moc si tady na tom místě nezvykej.

Další páteček je tady a ty balíš saky paky – od příštího týdne sedíte s týmem někde úplně jinde. Na tohle místo sis ještě ani nezvyk a už míříš o oupnspejs dál. Zase! Takže padej.

Při tom vašem korporování opět nadešel Ten čas, ta „byro-hra na 12“ aneb „reorganizace“ (aka propouštíme). Proč taky znova nezpřeházet celej barák? Jak ty se vždycky těšíš na tyhle „optimalizace“.

…

Den 1 na novym místě. Fajn, co chybí? Vlastně nic a všechno, protože jste najeli na novej systém, převratnej. Jedete západní trendy (tam už od nich ale upouštěj). Nově jste „flexi“. Takže? Takže nikdo nemá svý místo. Nějaký si utrhni.

Někam sedáš, cca tam, kde tušíš, že bude působit tvůj tým. Ten tu ale není. Nebo možná jo. Třeba seděj někde úplně jinde? Nevíš, uvidíš.

Co dál? Jdeš hledat nějaký ty boxy, kam ti asi hodili věci, počítačku, hrníček. O 10 minut pozdějc nacházíš, nakonec jsou to ty skříňky, který říkali, že to určo nebudou. Komunikace tři prdele a stejně je to nakonec celý jinak. Těžká klasika.

Hledáš v mailu heslo od svýho boxu, otevíráš ho a tadá: tvý pracovní náčiní. Pak už se usazuješ na vybraný místo, upravuješ monitory, židli, klepeš prach, vlasy, chlupy, drobky… z erární klávesnice. Tak sem si zítra nesedneš.

Začínáš. Je tu příjemnějc, to jo. Oproti minulýmu místu jsou tu kytky, výhled do zeleně, textilní přepážky, pastelová výmalba podle manuálu feng-šuej, lepší židle, novější stoly.

Je to tu vlastně pěkný, docela. Ale zvelebovat si to tu nebudeš kamaráde. Jedeme to „flexi“, aneb nikde nemáš místo, tak to nikde nezútulňuj!

Ááá fakap #1: Stejšna noťasu nefachá, monitory černý – co teď? Vlastně to ani není tvý místo a řešit se ti to nechce. Takže to voláš ajťákům a sedáš si vedle. Řešte si. Cajk.

Dopolko se to postupně začíná plnit, lidi švitoří, rozčilují se, jak ty ráno, a zmateně pobíhají, netuší. Zabydlují se.

A tobě dochází, že žádný přepážky a nic tě prostě nezachrání: zase sedíš v oupnspejsu, prostě na skvělym místě. Zvlášť, když si ten „znalostní pracovník“ a na svou práci potřebuješ klid. Víc bys ho urval na stavbě. Ne, větší klídek tady není. Spíš naopak. Díky!

…

Den 2 na novym místě? No prostě paráda. Nejezdíš ani z konce země ani přes celý město, ale tentokrát sis vychutnal pěknou zácpu (dopravní), takže dorážíš pozdějc.

A je to skvělý! Všude plno. Pro tu vaši četu máte tenhle plac, ale co je další supr novinka? Těch míst je tu míň, než je vás.

Někdo si započítal, určil průměry, mediány, kvantily… a zjistil, že je vždycky někdo sick, na háóčku, dovče, služebce, budování týmu, … a těch míst tu není tolik potřeba. Žejo.

Akorát dneska to těm lidem někdo zapomněl říct, takže všichni nadšeně korporují a ty se nemáš, kam vrtnout.

Co teď? Na místě ze včera fakt nelpíš, půjdeš jinam. Třeba ke kočandám na recepci nebo do dvorany – tam, kudy chodí půl firmy. Jen do toho, ty digitální nomáde!

Procházíš barák. Hlučný volačky? Obsazený. Prosklený kancly manažerstva? Ty jsou prázdný, ale tam nesmíš. Ne ne ne. A zasedačky, co jim říkáte pitevny? Ty jsou sice prázdný, ale nebudeš sedět v prázdný místnosti pro 20 lidí. Teda klidně jo, ale s tvym štěstím minutu po usazení někdo přileze, že má „rezervačku“. Kdyby měl radši lepru…

Nakonec sedáš uprostřed země nikoho, do křídla, který je právě ve stadiu de/rekonstrukce. Dneska tu ale nikdo nic nestěhuje a ty za 2 hoďky uděláš tolik, co jindy za den. Před obědem se už vlastně těšíš do jídelny – necítíš se svůj takhle osamocený (a produktivní).

Pomalu se chystáš na óčko a v tom ti volá šéf, kde jako seš?! Mu to říkáš a on že fááájn a že u nich máš místo, kolega odpo nebude. Dobrý! 

Máš dorazit hned… jo a cestou vem pár krabic, který vám zapomněli přestěhovat. Nebudete kvůli tomu přece nikoho otravovat. Jasně.