Nikotinoví lovci raka

Babča přestala, protože jí smrděly záclony. Rodiče, protože si z oblaku dehtu s azbestem jako mrně vykašlával svý malinký plíce. Ale teď? Teď by sis někdy zapálil. Nebo ne?

Přestávky. Bez nich si to nikdo v práci určitě neumí představit. Tu na záchod, tu pro vodu, tu pro kafe, tu se projít aspoň k tiskárně. Ne, dělám si srandu. Rychle, rychle odpravit oraz a zpátky ke strojům. Vytvářet hodnoty. 

Ale někdo s tím pracovním nasazením, s tim otravnym nutkáním, bojovat sakra dobře umí. Kuřáci. Ti se nedaj! Možná k nim nepatříš, ale oni tě mezi sebou určitě kdykoli rádi přivítaj.

…

Je to prostě vykope. Ať maj rozpracovaný cokoli, nic je nezadrží. Dedlajn? ASAP? URGENT? ANI NÁHODOU! A počasí? Pokud to není vánice a k tomu minus 15… ne, ani to ne. Musí. Aspoň na jednu. Prostě zapálit si, vdechnout jedovatej kouř zase jednou a slastně vydechnout. Blaženost. Oraz. Hod stresu do dálky.

A má to ještě, kromě zjevné schopnosti se urvat od zápřahu, jednu výhodu. Vlastně nejednu. Když totiž náhodou nezapaluješ rovnou jednu od druhý venku, šéf pro to má větší pochopení, a to i když musíš jít 7x za den ven na jedno.

Oproti tomu, jak se šéfikové dívaj na partu pár lidí na kafču, když se 15 minut vykecávaj v kuchyňce? Vražedně. Ty maj nějak moc času a mělo by se jim to zatrhnout. Jako těm kafařům. Pro kuřáky je ale třeba mít pochopení. U nich je to přece pochopitelný zlozvyk.

A další zjevná výhoda? Pamatujete si na Rachel z Přátel? No jasný – venku na jednom (dvou? třech?) se utužují vztahy a někdy se domluví i něco mimochodem. Nu co – nekuřáky by taky nezabilo se jít vyvětrat na čerstvej vzduch. Nebo?

…

Pravděpodobnost je mrcha, takže spíš umře vysportovanej běžec, protože si to užívá ve smogu a ještě ho přejede tramka, než takovej řetězovej kuřák. No možná je to jen mylná úvaha, ale při tvym štěstí si na to vsaď, že jo.

Jediná zjevná nevýhoda těch jedovatejch kratochvílí je… teda kromě té, kterou ministerstvo zdravotnictví hlásá (a dokládá děsivými obrázky, které všichni přehlíží…), tak tou je, že člověk pak smrdí jak z pajzlu. 

A ne nějakýho fajnýho, ale prostě klasická pětka. Jak tam maj prochcaný záchodky, všude moč, jen ne v mušli. Nebo jak když shoří barák a stodola k tomu.

Ten nechutnej smrad, co se zažere do rukou, oblečení, vlasů! Ke zblití. A jak jim občas táhne z držtiček, když se přiblížej…?! Ale kámo, s tim všim se dá pracovat: oblečení pak vypereš a v bezprostřední chvíli ten závan přehlušíš deošem a v puse žvejkou. 

Občas se teda udělá průvan a dovnitř do kanclu to vžene trochu toho odéru. Jenže co když ti tak trochu taky voní? Co? Dal by sis? Ona je to úplně jiná pohádka to čichat, když to kouří a nasávat to do plic. No ne? Záleží. 

Takže ať už zapaluješ jednu od druhý, nebo jsi zavilej křižák proti kouření na pracovišti… zastávce, v hodspodě a vlastně všude… jedno se jim musí nechat: oni se bez provinilýho pocitu zvednou, kdykoli závislost zavolá. A ty? Máš na to?